Bezodpuštění neníbudoucnost

Jak odpustit

1. Pojmenuj si, co se stalo

Není možné odpustit něco, co si nepřipustíme
nebo o čem si myslíme, že měl druhý právo udělat. Musím jasně vědět, že to, co udělal, bylo špatné, a že mám právo prožívat bolest a zradu.

2. Přijmi své emoce

Je normální, že když nám někdo ublíží, bolí nás to nebo máme zlost, cítíme se smutní atd. Je důležité své emoce přijmout. Nepředstírej, že neexistují a nezlob se na sebe za to, že je cítíš. Prožij si je, řekni si, že máš právo je cítit. Chtějí ti něco sdělit. Pak jim řekni, že jsi je slyšel a s tou věcí něco děláš (řešíš ji odpuštěním) a že teď tedy mohou odejít.

3. Rozhodni se odpustit

To znamená, že se rozhoduješ už danou věc na druhého nevytahovat a nepřipomínat to jemu ani sobě, prostě to necháš jít. Uvolníš tak daného člověka pro spravedlnost a sebe uvolníš ze zajetí zahořklosti. Toto rozhodnutí pomůže v prvé řadě tobě samému. Druhý člověk ani nemusí vědět o tom, že jsi mu odpustil. ale ty ucítíš úlevu.

4. Vyjádři odpuštění slovy

Můžeš to říct přímo danému člověku nebo sám sobě (pokud odpouštíš sobě), ale také to napsat na papír, říct Bohu, terapeutovi, psychologovi, duchovnímu nebo jen tak nahlas… i když jsi v místnosti sám. Když něco vyslovíme nahlas, je v tom síla.

5. Stůj si za svým odpuštěním

Je normální, že si na danou věc ještě vzpomeneme a že se ke vzpomínkám přidají i emoce a možná i chuť se pomstít. V takové chvíli si připomeň, že jsi tu věc odpustil a že tak nechceš myslet a jednat. Klidně vyslov odpuštění znovu – někdy je třeba ho vyjádřit opakovaně, dokud bolest a další neodejdou.