Minimální důstojná mzda

Příběhy

„Zvládli jsme to, ale děti jako by ani neměly matku."

Martina, zdravotní sestra

Martina je zdravotní sestra. Když zůstala s dětmi sama, nebyla je schopna uživit je jen z jedné výplaty, přestože jejich otec platil alimenty – byly totiž příliš nízké. Musela tak mít tři práce a nebylo na výlety ani na dovolené, základní věci a provoz domácnosti ale utáhnout dokázala. Pokud však její děti chtěly jet na tábor nebo se něco v domácnosti pokazilo, musela jí finančně vypomáhat máma. Když jí vytrhli zub, chodila šest let bez náhrady, protože na tu už jí nezbývalo a na žádné sociální dávky neměli nárok. „Zvládli jsme to, ale děti jako by ani neměly matku. Ta byla buď v práci, běhala kolem domácnosti nebo spala“, říká s již odrostlými dětmi dnes.

„Se dvěma pracemi koncem měsíce stejně na nule."

Jan, divadelní režisér

Jan pracuje jako kmenový režisér velkého regionálního divadla a jako umělecký šéf nezávislé pražské scény v rozsahu dvou plných úvazků za dva platy odpovídající půl úvazku. S dvěma pracemi tedy celkem dosahuje zhruba průměrnou měsíční mzdu. Jenže vzhledem k tomu, že každá jeho práce je v jiném městě, má zároveň dvojnásobné výdaje na ubytování a cestovné. Na konci měsíce je tedy většinou stejně na nule. „Když mě potká neočekávaná finanční událost, jako je pracovní neschopnost kvůli úrazu nebo rozbitý spotřebič, tak na ni zkrátka nemám“, konstatuje.

„Budu se asi muset zadlužit, i když vím, jaké to je riziko.“

Luboš, dělník v potravinářském průmyslu

Luboš pracuje s manželkou v Praze na nejvyšších dělnických pozicích ve svém oboru. Součástí této práce jsou noční směny, vysoká zodpovědnost, práce s penězi, nepřetržitý provoz a stres. Pro letošní rok si vyjednali navýšení mezd, a mají tedy dohromady příjem 80 000 Kč hrubého. Přesto je pro ně vyjít s těmito penězi v Praze dost obtížné. Luboš podporuje svou matku, takže stranou se mu nepodaří dát ani korunu, a to ačkoli neplatí hypotéku ani nájem, ale jen poplatky ve vlastním. Do práce dojíždí 22 let starým autem a každý čtvrt rok s ním je v servisu, protože odejde některá součástka. „Ve starém autě se už necítím bezpečně, vozím v něm celou rodinu. Tak se asi budu muset zadlužit, i když vím, jaké je to v dnešní době riziko“, přiznává.

"Vysokoškolsky vzdělaná odbornice s praxí – a existenčními problémy."

Vendula, úřednice

Vendula pracuje ve státní správě na vedoucí pozici s patnáctiletou praxí, přesto pravidelně řeší, jestli si může dovolit ke konci měsíce natankovat další nádrž do auta, nebo jestli jí před výplatou zbydou peníze na poslední víkendový nákup jídla. „Ekonomická situace mi nedovoluje v poklidu řešit mé zdravotní problémy, protože i sebekratší doba čerpání nemocenské je výrazným zásahem do příjmů, a vzhledem k zákazu podnikání pro státní zaměstnance nemám moc šancí vykrýt to jinými příjmy“, říká. Má nastavené dostatečně vysoké pravidelné zálohy za teplo a elektřinu, aby v žádném případě nedoplácela, přeplatky každý rok používala na úhradu dovolené. Teď se obává, že letos si ji už nebude moci dovolit. Hrozí se nenadálých situací, třeba toho, že nebude schopná delší dobu pracovat. „Jsem na to sice pojištěná, stačí ale třeba onemocnět z jiného důvodu, než který uzná pojišťovna, a jsem nahraná“. Uvědomuje si sice, že oproti stále se zhoršující situaci čím dál většího počtu lidí je na tom s vlastním bytem ještě relativně dobře. „Zároveň si ale opravdu nemyslím, že bych jako vysokoškolsky vzdělaná odbornice s dlouholetou praxí, bohatými zkušenostmi a vysokou pracovní angažovaností měla svou energii a elán věnovat řešení existenčních problémů“, konstatuje.

"Zaplatíme to, ale musíme to stáhnout z jídla nebo si odpustit boty."

Anna M., pečovatelka

Pečovatelka Anna žije s dvěma dospívajícími dětmi v Praze, její manžel je chemik. Spolu si přijdou na čistou mzdu ve výši 38 000 Kč. Z těch manželé vždy obratem odevzdají bance 15 000 Kč na splátku hypotéky, dalších pět tisíc spolknou dětské kroužky, školné a internet, takže na jídlo a celý měsíční provoz zbude 18 000 Kč. Auto nemají a chytré mobily také ne, dovolenou řeší zdarma u babičky na chatě. S manželem si oba nosí do práce obědy z domova a na konci měsíce z výplaty neuspoří stejně vůbec nic. Pokud rodinu potká nečekaný výdaj, je to vždycky trochu průšvih. Třeba když všichni najednou potřebují zubaře, vyjde to na několik tisíc. „Zaplatíme to, ale musíme to stáhnout z jídla nebo si odpustit boty,“ říká Anna. Matka musela nedávno dětem odepřít očkování proti klíšťové encefalitidě a meningokoku.

"Nějakou úroveň mi zachraňuje jen ta druhá práce. Ale co za člověka se neuživí jednou prací?"

Naděžda K., učitelka

Naděžda je učitelka na soukromé střední hotelové škole ve Zlíně, kde bere přibližně 21 000 Kč čistého. Finanční stabilitu si musí zajišťovat druhou prací – o víkendech doučuje dospělé na maturitu, občas pomáhá synům s účetnictvím ve firmě. Po rozvodu jí zbyl byt v družstevním vlastnictví, který taky spolkne dost prostředků. Nezbytnost druhé a někdy i třetí práce Nadě sráží mínění o sobě samé. „Nepřijdu si jako střední třída, nějakou úroveň mi zachraňuje jen ta druhá práce. Ale co za člověka se neuživí jednou prací?“